Jako fénix vstává z popela

6. května 2016 v 12:00 | Illienel |  Z pocitů a příběhů
Ahoj! :-)

Dnešní básnička je zvláštní třemi věcmi. První z nich - je napsaná na Téma týdne z anekty v Klubu snílků, keré nakonec ale anketu nevyhrálo a nebylo tak vyhlášeno. Nicméně já začala už po spatření inspirace v anketě psát a tak básnička na téma "Jako fénix vstává z popela" vznikla, ač TT na vzducholodi bylo nakonec jiné.

Druhá zajímavost - první dvě sloky vznikly velmi rychle, měla jsem však problém na ně navázat. Jakkoliv jsem se o to pokoušela, nedařilo se mi pokračovat v původní myšlence, aniž bych úplně zničila formu a ladění prvních dvou slok. Tak jsem nakonec rezignovala a pokračovala dál, ačkoliv se myšlenka slok od původního záměru mírně posunula. Básnička měla být delší, ale po napsání poslední strofy mě cosi zastavilo...a já už nic nedodala. Přišlo mi, že se básnička nachází v dobrém okamžiku a nechtěla jsem jej narušit. Nicméně potřebovala jsem ujištění Smíška, Tani a Aredhel, než jsem měla odvahu říct ano, tohle je hotová básnička. Takže se obávám, že už nebude téměř pro nikoho nová, když jsem ji většině svých věrných čtenářek odhalila předem, ale snad se přece někdo najde.

No a třetí zajímavostí na této básni je, že vznikla v období opravdové deprese...a přesto vyznívá spíš nadějně. Je to po velmi dlouhé době, co se mi podařilo napsat v době depresí jinou než smutnou či dokonce depresivní básničku. A jsem za to vážně ráda. snad to také oceníte. :-)

Budu moc ráda za vaše komentáře, zejména by mě zajímaly vaše interpretace poslední sloky. Je to takový trochu myšlenkově otevřený konec, tudíž je na každém z vás, jak si ho vyloží a můžete ho pojmout zcela po svém. :-)

Mějte se krásně!
vaše Illienel



Jako fénix vstává z popela
Jako východ slunce začíná
Vždy s novou nadějí den

Tak ve mně stále zas a znova
Umírá a rodí se mé já
Stejné a přece jiné

Vždy po nějakém čase můj svět
V domeček z karet se promění
A mysl roztříští se

Život můj naruby převracen
V troskách stavět nové základy
Je práce nekončící

Tak proto radši vzdušné zámky
Stavím si ted místo podloží
A toulám se po nebi


Básničku bych ráda věnovala všem ze Společenstva Mittalmar, kteří mě naučili stavět vzdušné zámky a pomáhají mi v tom pokračovat, děj se co děj.
A speciálně pak ještě Aredhel a Smíškovi za jejich úžasné interpretace mých básní a myšlenek.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tani Tani | Web | 20. května 2016 v 16:10 | Reagovat

Jak už jsem ti jednou psala, je to úžasná báseň. A jsem ráda, že jsi ji zveřejnila.

2 Polly Polly | Web | 22. června 2016 v 12:03 | Reagovat

Díky :-)
Ta básnička je překrásná. Pročítala jsem ji tu už dávno, ale tehdy jsem se nedostala k tomu, to okomentovat.

Úplně na mě z té povídky dýchá taková ta správná rezignace. tedy., ne úplně rezignace jako spíš to, přijmout ty problémy, které se vyskytly a stejně to nakonec využít ve svůj prospěch, tím nejlepším způsobem. Jen tak dál :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama