Němá píseň

8. dubna 2016 v 12:00 | Illienel |  Z pocitů a příběhů
Zdravím vás! :-)

Dneska...nemám na nic náladu. Ráno začalo dopoledne, ale jsem pořád bez energie, bolímě hlava a hned po ránu mě rozhodilo několik mailů a zpráv, skončilo to naštvaným zalezením zpátky do postele a snahou o uklidnění. Co mě vytáhlo? Blog. :D A sice upozornění na mobilu, že na dnešek nemám přednastavený článek. Tak jsem tu. A přemýšlím, jak se zbavit bolesti hlavy, dobít energii a udělat z nepoedeného začátku suprový den. Protože vždycky to jde, jen přijít na to jak. :D No, bdu zkoušet...

A co pro vás dneska mám? Obávám se, že charakter textu, o který se dnes s vámi podělím tak trochu odpovídá mé nepříliš štastné náladě. Je starý. Velmi starý. Pochází z období...no, zcela jistě nižšího gympl, vznikl dávno před tím, než jsme si založila blog. Nepovím vám, jaký rok to byl, ale pamatuju si, že jsem si tehdy za zavřenými dveřmi lehla na pdlahu ve svém pokoji, vzala si papír a propisku a napsala na něj toto. Během psaní proběhlo v textu celkem 12 překšrtnutí, tudíž se to dá myslím považovta za celkem neupravované dílko. :D Tím chci říct, že bylo psáno rovnou, spontánně, nebylo nějak promýšlené a naprsto jsem neřešila nějakou literárání či jinou úroveň.

Nebudu vysvětlovta myšlenku textu, zkuste na to přijít sami...dám prostor volným interpretacím. :-) Jen upozorňuji na možnost, že se v průběhu psaní "básně" myšlenka či spíše jakési pozadí či pojetí příběhu měnily. Básnička obsahuje fantaskní motivy. A není psána jako osobní výpověď! V roli hlavní hrdinky je zde smuteční vrba. Což neznamená, že jistým způsobem osobní není. :D No, vy už si to nějak přeberete. Připomínám - bylo mi tehdy cca 11 - 14. Pokud by přece jen někdo měl pocit, že potřebuje vysvětlení či výklad textu (to, co si z tehdy pamatuju nebo co si uvědomuju při čtení), napište si o něj v komentářích. A budu velmi ráda, když se se mnou podělíte o vaši interpretaci, myšlenky či pocity. :-)

A začínám mít pocit, že zlepšení mé nálady bude do značné míry stačit pořádně se najíst a vypadnout ven do přírody! :-) A později zmírnit množství restů a večer zajít na mši. Takže už mám zřejmě plán! :D A loučím se s vámi, již o něoc veselejší a spokojenější (vždycky se mi uleví, když si v náročné situaci udělám pozitivní plán :-)).

Mějte se krásně a užívejte jara!
vaše Illienel

P. S. Text přepisuji beze změny, v původní úpravě. Omluvte tedy prosím pravpisné, gramatické a stylistické chyby.
P. P. S. Mám takový dojem, že jsem ji psala trochu jako písničku, protože se mi v hlavě ještě dnes při jejím čtení objevuje jakási letmá melodie...
P. P. P. S. Mírně mě děsí, když automaticky při čtení básničky z dětství provádím něco jako auto-psychodiagnostiku a odhaluji své tehdejší problémy, které jsme si neuvědomovala nebo neuměla pojmenovat.



Němá píseň
(pro Boha)

Na břehu řeky stála, do vody se dívala,
o větru a ptácích, tiše přemítala.
"Proč ptáci mohou létat? A zpívat v oblacích!
A vítr si pohrávat, s listy ve vlasech mých?
Proč z radsti si pískat a běhat p písku,
a ve smutku si stýskat a foukat bolístku,
proč nemohu - si hrát, s ostatními - se na svět smát,
PROČ radost ze života, mi nechcete dopřát?
Vždyť i vlnky si hrají, po hladině běhají,
a i ty ryby, v hlubinách se houpají.
A vážky létají, tetřevi tokají,
holubi vrkají...na střeše kostela,
JÁ CHCI BÝT VESELÁ!

Jsem jen smutná vrba u břehu, dík že alespoň cit mám,
a mohu cítit kol tu nádheru, pro kterou naříkám,
nechci tu už být, smutná a opuštěná,
já chci s někým žít, samota cenu nemá,
chci si povídat, do dlaní vodu nabírat
a až slunce půjde spát, s tebou usínat.

Kde jsi, příteli můj? Proč se mi vyhýbáš?
Přeji si jediné, vědět, že rád mě máš...
Prosím, vyslyš mně, i když nemluvím,
Prosím, pojď se mnou, i když nechodím,
ale mám cit, ucítítm tě tu stát, a
tiše povídat, jak mě máš rád...
JÁ TĚ USLYŠÍM!



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bezejmenná Bezejmenná | Web | 1. května 2016 v 19:37 | Reagovat

Je to krásná básnička!  Taková citlivá a smutná. Umím si představit jak ses u toho musela cítit.

2 Aredhel Aredhel | Web | 29. září 2016 v 19:38 | Reagovat

Dlouho jsem nekomentovala, což? :)
Tohle je opravdu dobrá báseň. Možná ne tolik formou, ale rozhodně obsahem! Forma odpovídá přibližnému věku, který zmiňuješ, někdy je trochu naivní, ale má i své dobré momenty: třeba čtvrtý verš mě velmi zaujal (i když by rytmicky fungoval ještě líp, kdyby slova "si" a "pohrávat" byla prohozená) a celá druhá sloka je povedeně a zajímavě zrýmovaná. Ale je to obsah, co mě vážně zaujalo. Na první pohled z básně dýchají osobní emoce, člověk cítí, že jsi v tu chvíli musela být nešťastná a hlavně velmi osamělá. V první sloce se ozývá ukřivděnost, nářek nad nespravedlností, je to ten úsek, který člověka nejvíc nutí přemýšlet, jestli tehdy v tvém životě nebyl nikdo, kdo by tě objal. Ve druhé sloce pro mě naprosto neočekávaně přichází na scénu vděk a i trocha naděje, která se plně rozvine ve třetí, jednoznačně nejgeniálnější, sloce. (Tohle dvojverší je prostě TAK silné: "Prosím, vyslyš mně, i když nemluvím,
Prosím, pojď se mnou, i když nechodím,"!)
Když ale člověk odhlídne od osobní roviny, která prosvítá celou básní, zjistí, že samotný motiv je dech beroucí, možná o to víc, že je tak prostý. Když se oprostím od vší obraznosti, zůstane mi pouze obraz vrby, ze své přirozenosti mlčenlivé a nepohyblivé, která ovšem cítí jako všechno kolem ní a bez hlasu volá k ostatním. To, jak se na kratičkém úseku básně mění její hořkost a možná i závist v naději, až po její závěrečnou "modlitbu za lásku", pokud to tak můžu říct, je pro mě fascinující a neskutečně silné. Má to prostotu a má to nesmírnou hloubku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama