Žijte své sny!

18. března 2016 v 12:00 | Illienel |  Myšlenkové blouznění
Zdravím vás! :-)

Pohodlně se usaďte, tentokrát to bude na dýl. :D
Dnes je mimořádný den pro mě i pro tento blog. Možná to bylo včera, možná dnes, možná zítra, ale v těchto dnech před 4 lety zveřejnila jistá Juliet Rocks na svém blogu článek s výzvou k dopisování. Já její výzvu nadšeně přijala. A tak se zrdoilo jedno vzácné přátelství. A s ním pak řada dalších. Na památku tohoto dne a činu a na počest a zároveň jako obrovské poděkování Juliet dnes zveřejňuji tento článek. Možná nesouvisející, ale...no, snad i tak alespoň maličko potěší.
Víte, Juliet je naprosto výjimečný čtenář mého blogu, má absolutní prvenství téměř ve všem, co se mě a blogu týče (ne ve všem, ale u většiny věcí jo). A především - přečetla a okomentoala 98% článků na tomto blogu od jeho úplného založení. Naše blogy jsou podobn staré, její dokonce o něco mladší - objevily jsme se tedy navzájem v počátcích našich blogů (i když ten její byl už druhý). Její blog je pro mě naprostá stálice mezi oblíbenými blogy a milý přístav ve vlnách blogových celá 4 léta (a doufám, že i dál).
S Juliet jsme se našly díky Charlie, které bych tímto také moc chtěla poděkovat. Mimo jiné i za úžasné skypování. Charlie, píšeš si se mnou málo a být s Tebou v kontaktu je vzácnější než šafrán, ale když už si píšeme, stojí to vždy za to a je to pro mě velmi cenné, inspirující a příjemné povídání!
A do třetice bych chtěla poslat ještě jedno velké dík směrem k Irith, která mi prokázala obrovskou službu tím, že v krátké době poté, co jsme se poznaly přes blog a mail začala číst mé staré články a přečetla a okomentovala obrovský kus mého archivu (a to v rekordně krátkém čase). Nacházet nové komentáře u starých článků mě vždy nesmírně potěší a ty Tvé, Irith, přicházely v době, kdy jsem už pomalu zapomínala, že nějaký blog mám a neměla příliš motivace něco psát a zveřejňovat. Ty jsi byla první aktivní vlaštovkou, která to změnila a popostrčila mě k novému oživení a vůbec pokračování v tvorbě. A zůstala jsi, dál pravidelně čteš a komentuješ. Což je pro mě fakt vzácné. Na pravidelné komentující čtenáře nejsem zas tak zvyklá (s výjimkou právě Juliet a nyní nových věrných v podobě Tani, Polly, Aredhel apod.). Takže díky moc! :-)
No, lidí na děkování by bylo mnoho, proto radši řeknu, že děkuji vám všem, kdo sem nyní chodíte, jsem moc ráda, že zůstáváte nebo naopak nově přicházíte. A mám radost z každého komentář, který zanechát, i když na ně nestíhám moc reagovat. Děkuji moc vám všem!!!
Tak a teď k tomu pro vás asi hlavnímu. Dneškem počínaje nastane na tomto blogu jedna velká změna. A sice pokus o pravidelné vydávání článků. Jednou týdně, vždy v pátek ve 12:00 (na přání Juliet). Nejásejte předčasně - budou to převážně staré věci, "poklady" různé kvality a stáří, nalezené a vyhrabané při vystěhovávání mého pokoje v posledních týdnech. Často to nebude možná "nic moc", ale...už kvůli jednomu vzácnému človíčkovi, který prokazatelně na můj blog chodí a projevil zájem i o paskvily či slohoky prehistorického stáří jsem se rozhodla je přepsat do počítače a zveřejnit. :-) Vy víte, pane Frodo, že? ;-) A Ty, Smíšku, do jisté míry taky. Díky. Snad nebudete přílši litovat, až zjistíte, jaké to věci sem budu dávat. :D Na dnešek jsem se ale pokusila vybrat něco z toho "lepšího" a novějšího - úvahový článek z rozepsaných na blogu, starý asi necelé tři roky. Nejedná se o školní slohovku!!! Snad se bude líbit. Názory a komentáře vřele vítány! :-) Pod perexem ponechávám ještě část původního "úvodního slova", z doby vzniku článku, protože pojednává něco o jeho původu. Takže toho nudného okecávání ještě není konec, pardon. Snad to přežijeet bez újmy. :D

Mějte se famfárově!
vaše Illienel

P.S. A nebojte, nebudu zveřejnovat jen staré věci, budu psát i nové články! :-)


Před časem jsem se nějak dostala na místa, kam běžně nechodím, a pozorovala ztracené lidské existence, které svůj čas promrhávají tím, aby v opojení alkoholu zapomněli na to, jak neuspokojivé jsou pro ně jejich životy. Kteří místo odvahy s tím něco dělat, utopí svou nespokojeost ve flašce chlastu. Pro které jediným cílem, na který dokážou pomyslet, je ožrat se a vyspat s první pěknou holkou, kterou uvidí. Bylo mi z toho smutno. A bylo mi z toho špatně. A v takových chvílích často popadám do ruky mobil či blok a začínám psát. Aniž bych o tom přemýšlela, opět ze mě vytryskl proud myšlenek, později v opětovném záchvěvu životního filozofování obohacen o další řádky a výsledek je zde. Nechtěla jsem to sem původně dávat, ale když jsem našla na youtube několik motivačních videí a potom slyšela další úžasné a nadané lidi, jak mluví o svých snech a vzdávají je dřív, než po nich třeba i jen natáhli ruku, lidi, kteří už se smiřují s neuspokojivým monotonním životem, protože nevěří, že by dokázali žít jinak, nakoplo mě to. A já se rozhodla se s vámi opět o své myšenky a myšlenky jiných podělit.
Mějte se krásně a nebojte se žít! :-)



Každý z nás má něco, o čem je schopný s téměř naprostou jistotou říct, že to nikdy nebude mít nebo že toho nikdy nedosáhne...

"Abys byl realista, musíš věřit v zázraky." (D.Ben)

Já bych řekla, že nikdy nenapíšu knihu, že se nikdy nebudu věnovat tanci, že si nikdy nepovykládám s Rowlingovou, nikdy si nedám pravý máslový ležák ve floridských Prasinkách, nikdy mi nevydají sbírku poezie, nikdy se nenaučím italsky, nikdy nezhubnu tak, abych měla pěknou postavu, nikdy nebudu královnou plesu, nikdy nebudu běhat přírodou s větrem o závod, nikdy nebudu přitahovat kluky, nikdy si nenavyknu na pravidelné cvičení a otužování, nikdy nebudu zpívat solo v kvalitním sboru (ani žádném jiném). A to je jen krátká část mého "nikdy seznamu".

"Důvěřuj si. Umíš víc, než si myslíš, že umíš." (B.Spock)

Každý z nás by jistě dovedl napsat svůj vlastní. Teď hned. Byly by rozmanité a různě dlouhé. Ale nikdo z nás nemůže říct o našem budoucím životě jediné pravdivé nikdy. Ano, nyní se se mnu můžete začít hádat. Můžete polemizovat. Ale já se vás zeptám: "Jak to do háje můžete vědět?!" (Kromě toho, že vše je možné a zázraky se ději...)
Řekni mi, se stoprocentní jistotou, že poupě v zahradě zítra konečně rozkvete. Zaruč se, že v noci nepřijde déšť. Přísahej, že večerní vlak nebude mít zpoždění. Řekni mi s jistotou, že oběd v jídelně nebude studený. Slib mi, že ráno nezaspím. No tak, pověz, co bude. Zahraj si na předpověď, na osud...Když nevíš, jaký bude příští den, jak si můžeš být jistý celým svým budoucím životem?

Špatné zprávy střádáme do černé skříňky, kávu sladíme pesimismem. A ta zůstává hořkou. Ale není tmy bez světla. Po každé noci přichází ráno. Nevylučujme dobré ze svého života. Nezakazujme snům žít. Co když se do jednoho z nich probudíme? Nezabíjejme naději a neztrácejme víru. Bez nich by nebyla vůbec žádná budoucnost. Jenže ona je. A máme ji ve svých rukách. Stejně jako Ty neovlivníš déšť, tak on neovlivní Tvůj život. O svém konání rozhodujeme my sami. Nikdo jiný. O tom, co dokážeme, co vzdáme, do čeho se odvážně pustíme, co vydržíme, a před čím couvneme.

"Když se ptali Dalajlámy, co ho na lidstvu nejvíc překvapuje, odpověděl: Lidé. Protože obětují zdraví, aby vydělali peníze. Pak obětují peníze, aby znovu získali zdraví. Pak se tak znepokojují budoucností, že nežijí v přítomnosti. Žijí tak, jako by neměli nikdy zemřít. Pak zemřou bez toho, aby před tím žili." (slova Dalajlámy)

Nečekejte, až přijde vhodná chvíle, abyste začali opravdu žít, naplno prožívat každý okamžik a jít si za svými sny, žít svůj život tak, aby nás naplňoval. Vhodná chvíle, kdy začít, není. Vy sami mustíe den a okamžik, kdy se rozhodnete uděla krok vpřed, učinit tím nejlepším. Záleží pouze na vašem rozhodnutí. A na tom, zda jste ochotní něco obětovat, vzdát se v případě potřeby jistot a pohodlí. Nežijte pro peníze. Peníze vám šťastný život nezajistí. Stanete se jejich otroky.
Žijte takový život, který budete žít rádi. Najděte svůj smysl a svůj cíl. Dělejte to, co vás baví a naplňuje. A až vám někdo bude říkat, že jste naivní blázni, hlupáci a snílci, až vám někdo bude tvrdit, že děláte obrovskou chybu, že nic nedokážete a že byste to měli vzdát a dělat to, co většina ostatních, až vás někdo bude vést k tomu, abyste žili stejné konzumní prázdné životy, bez cíle a radosti, prostě jen ze setrvačosti, zvyku, neochoty pustit se proti proudu a riskovat, strahu ze změn a mnoha jiných důvodů, vykašlete se na něj. Neposlouchejte ho. Lidé, kteří vám říkají něco takového, a žijí takovým způsobem, měli stejně jako vy své sny, cíle a potenciál k jejich naplnění. Ale vzdali to. Odmítli tu těžší, ale jedinou smysluplnou cestu, která by je nakonec učinila šťastnými a rozhodli se prostě plavat s proudem. Jakým proudem? Stejným, s jakým plaval malý Nemo, když byl spláchnut v zubařské ordinaci. Odpadní stokou, plnou mrtvých ryb.

"Kdo neplave proti proudu, nemůže doplout k prameni." (autora neznám)

A pramen je jako živá voda. Občerství a zachrání vás i na poušti.

Najděte sami sebe. Ptejte se svého vlastního já, hledejte ve svém nitru, a jakmile poznáte, co chcete dělat a kam chcete v životě dojít, čeho chcete dosáhnout, učiňte přítomnou chvíli tou pravou a jedinečnou chvílí k vykročení. A jděte si pro svůj vlastní, opravdový a unikátní život, který nikdo jiný nemůže žít místo vás.

Nepřežívejte. Prostě žijte. Žijte naplno, opravdově a krásně.

"Vydej se s důvěrou za svými sny. Žij životem, který sis představoval."
Jediný způsob, jak objevit hranice možného, je pustit se do nemožného." (A.C.Clarke)

Nebyl Ti dán sen, aniž by Ti zároveň nebyla dána síla jej uskutečnit! Tak běž, a žij! :-)



(EDIT: Méně než 3 roky po napsání tohoto článku se 3 věci z mých "nikdy", v něm uvedených, staly realitou. Tím jsem potvrdila svá vlastní slova o tom, že "nikdy" nejsou, ať jsme o nich sebepřesvědčenější. Vyvrátila jsem i ta vlastní. Takže mi vážně věřte, když říkám, že "nikdy" je naprosto zbytečné slovo v našem osobním slovníku. Vymyslel ho ten, kdo chtěl zabít sny, jež mohou žít. Nezabíjejme je spolu s ním. :-))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Juliet Juliet | Web | 21. března 2016 v 21:35 | Reagovat

Neříkám, že věřím v "nikdy", ale myslím, že "nikdy" častokrát pomůže a zalepí ránu "možná ano, možná ne", protože ta je kolikrát tak nesnesitelná... Bouřila jsem se, když jsem četla tvá nikdy a přitom jsem před nedávnem psala Liss, že NIKDY nepotkáme Lanu. A ona mi napsala přesně to, co jsi napsala ty v tomhle článku - nikdy neříkej nikdy a co se má stát, stane se. Prostě... Řekla mi, jak to můžu vědět, a pak mi dala (podle mě stále falešnou, protože jsem  si tu "ránu" přelepila právě jednou takovou náplastí se slovy: "pokud, tak v daleké budoucnosti") naději, řekla, že ji určitě potkáme spolu. Je to krásné, ale dětské. Myslím, že lidé by v určitých ohledech MĚLI být realisti. přeci jenom... Některá nikdy jsou doopravdu nikdy. Ale věřím, že většina z nich, a zrovna ta, která jsi napsala ty, jsou uskutečnitelná dokonce s větší než velkou pravděpodobností. :) A k tomu žití... Ano, jít si za svým, svou vlastní cestou, ale řekni mi, JAK? Jak jít svou cestou, když stojíš na rozcestí a nevíš, kterou cestou se vydat, která je ta správná, ta "tvoje"? Co potom člověku zbývá, než následovat proud lidí, aby nešel a nebyl sám někam, když neví kam?

2 Polly Polly | Web | 24. března 2016 v 18:03 | Reagovat

[1]: Jdi tou cestou, kam Tě to táhne. Určitě takovou nějakou takovou máš, a když Tě nic nenapadne, prohlédni si svůj nikdy seznam, který bys chtěla vyvrátit a třeba Ti to potom dojde, kterým směrem se vydat :-) A pokud nechceš jít sama, stačí najít někoho a poprosit ho, aby šel s Tebou. Ve dvou se to přece lépe táhne ;-)

3 Juliet Juliet | Web | 29. března 2016 v 11:45 | Reagovat

[2]: ♥ Děkuji, to je od tebe TAK krásné! :3 Svůj "nikdy seznam" jsem si zatím ještě nesepsala (myslím tím ani v hlavě), ale... Chystám se na to. :)

4 Aredhel Aredhel | Web | 11. dubna 2016 v 22:41 | Reagovat

Tohle bude nejspíš hodně dlouhý komentář a asi ne zrovna optimistický...
Ano, tvrdit o něčem "nikdy" je přinejmenším ošidné, přinejhorším hloupé, protože máš pravdu, že skutečně nikdy (hele, zase to slůvko, které máme zakázané používat ;-) ) jistě nevíme, co bude. (Ale přesto si myslím, že někdy to tvrdit můžem: ne v těch případech, které jsi tak provokativně uvedla, ty nejsou v naší "režii", ale někdy člověk prostě cítí, že něco nikdy nebude, aspoň já to tak mám. Což ovšem neznamená, že vidíme do budoucnosti.) Plnit své sny je hezké. Určitě chvályhodné. A máš naprostou pravdu, že žádná správná chvíle pro začátek neexistuje. Ale.
Ano, teď přijdou ta "ale". Vlastně celý ten odstaveček po Dalajlámově citátu je jedno velké "ale".
Radíš opustit jednoduchou cestu a vydat se tou těžkou, na které musíme tvrdě pracovat, za svými sny. Je to ale tak jednoduché? Opravdu stojí peníze a konzum proti našim jedinečným snům a originálním životním cestám? Co když chci obojí, nejen splnění svých snů, ale i zajištěný, pohodlný a pokud možno nenáročný život? Můžu se vydat tou "kreativní cestou", žít a ne přežívat, ale řekni mi, opravdu se mi splnil můj sen? Jsem sice originální a dokážu věci, o kterých jsem snila už od dětství (třeba poletím i na ten měsíc), ale nebylo tam ještě něco? Pohodlí, které ti zajistí teplá voda po dlouhém dni, jídlo, elektřina, dav, který tě schová, když jsi nejistá a ano, i ty ošklivé, zlé peníze, které všichni tak pranýřují. (Jednou se nás kněz v kostele zeptal, kdo má rád peníze; přihlásil se jeden pán. Pak se zeptal, kdo je rád nemá; nepřihlásil se nikdo. A my ostatní jako co? Jsme se zdrželi hlasování? To byla jenom vsuvka...) Takže jak to teda je? Můžu mít obojí? Pohodlný, konzumní život uvnitř společnosti (přiznejme si, jak jsou pro nás ty konzumní výdobytky důležité) i svoje velké sny, svůj jedinečný život, "který za mě nikdo žít nemůže"? Nebo se musíme stát buď součástí masy nebo nezdolným snílkem, který našel své "pravé já" a který celý život bojuje všemi svými silami proti proudu ostatních lidí (což může přinést zadostiučinění, ale těžko trvalé štěstí)? protože pokud je to ta druhá možnost, pak moje sny splněné nejsou..
Na závěr se musím zeptat na otázku, kterou nadnesla jedna umělkyně: co je horší, nikdy nesplnit své sny, nebo když ti už nezbude nic, o čem bys mohla snít?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama