Fragmenty

21. března 2016 v 19:40 | Illienel |  Z pocitů a příběhů
Zdravím vás, přátelé, když jaro přichází,
u kávy u čaje, pohoda neschází
kdopak z vás ví, co slaví se dnes?
Básníci zbystřete, Den poezie jest!
A že je to krásný den,
kéž veršem je oslaven!


Ano, dnešek je Dnem poezie. Slaví se po celém světě a různými způsoby. U nás můžete zaznamenat například akci Guerilla Poetring (Básnění v ulicích - projekt české básnířky Blanky Fišerové), mezinárodní akci Juliuse Meinla "Zaplať básní" (ZDE článek o tomto projektu v ČR) a mnoho lokálních projektů. Co je tento svátek zač? Výjimečně si půjčím povídání tetičky Wiky. Snad mi odpustíte.

"Světový den poezieje určen na21. březen. Byl vyhlášen organizacíUNESCOna jejím 30. zasedání, které se konalo v říjnu-listopadu roku 1999.
Jedním z hlavních cílů tohoto svátku je podpora jazykové různorodosti a zviditelnění ohrožených jazyků v místě jejich používání. Světový den poezie si také klade za cíl návrat k tradici ústního přednesu básní, chce zlepšit výuku poezie a obnovit dialog mezi představiteli básnického umění a ostatních uměleckých směrů jako je divadlo, tanec, hudba a malířství. Tento svátek by vyhlášen i s cílem podpory malých vydavatelství a vylepšení obrazu poezie v médiích.
Podle generální ředitelky UNESCO Iriny Bokovové: "Světový den poezie vzdává hold mužům a ženám, jejichž jediným nástrojem je jejich jazyk a kteří mají své sny a jednají podle nich. Unesco uznává poezii jako cenný symbol kreativity lidského ducha..."
Světový den poezie se slaví i v kavárnách, barech a restauracích po celém světě. Host, který si ve vybraných podnicích objedná nápoj, za něj může zaplatit napsáním básně. V roce 2015 se této iniciativy zúčastnilo více než 1 100 podniků ze 23 zemí světa, byly mezi nimi i některé z České republiky." (Zdroj: Wikipedie)

Ke dnešnímu Světovému dni poezie jsem chtěla zveřejnit nějakou básničku, ale zjistila jsem, že žádnou nezveřejněnou nemám a bohužel se mi momentálně nedostává času ani vhodné nálady na napsání nějaké nové. Už jsem myslela, že budu mít smůlu a na Den poezie žádnou poezii na blogu nevydám, ale nakonec jsem se rozhodla, že splním přání mé drahé Tani a podělím se s vámi o něco, co jsme až donedávna myslela, že nikdy nespatří světlo světa. A sice fragmenty mých nikdy nedopsaných básniček. Jedná se o kousky básní, z nichž věšinou je napsaná třeba jen jedna sloka. Takové malé střípky, které nikdy nebudou slepeny v celek, protože další střípky stejného zrcadla jsme prostě nevytvořila. Důvody se různí. Kvalita též - mnoho z nich nebylo dopsáno a zveřejněno proto, že mi přišly příliš strašné na to, abych si s nimi vůbec dával tu práci je dodělat nebo jsme se styděla něco tka nekvalitního zveřejit. Snad vás tedy jejich zveřejněním nyní neurazím. Stáří se pohybuje v řádech jednoro roku až čtyř let. Třeba se někomu z vás nějaký ten fragment přece jen zalíbí...


1. Fragment

Lidé jsou jako stromy...
Zapadající slunce zalév les svou zlatavou září.
Některé ze stromů rudý svit červánků mají v tváři.
Jiné však haleny jsou v chladný, mlhavý opar blížící se noci.
Spousta z nich má strach, děsí se bezmoci.
Zdravé, silné stromy, měly by jim pomoci.

2. Fragment

Když se květy koupou v rose
a zlaté slunce hladí zem,
chci jít s tebou ruku v ruce,
na místo, kde jak v ráji jsem.

3. Fragment

Vánoční přání

Mám jedno vánoční přání
malé či velké, nevím sama,
aby nepřišlo hned tání,
zem pokryla se vločkama.
Neb neznám kouzelnější chvíli
v tom čase vzácném, vánočním,
když celý svět náhle je bílý,
že zažiji to, tajně sním.

4. Fragment

Nový rok

Tak začíná nám další rok
prý nový, ale kdo ví v čem?
Zda jiným směrem půjde krok
či v starém raděj zůstanem.
Jaký bude ten příští rok?

5. Fragment

Podíval se na ni a vyslovil její jméno.
Následoval naprosto upřímný úsměv.
A vesmír se zastavil.
Propadla se do víru emocí, byla stržena...
začala se topit ve vlnách štěstí.
Kž by to nikdy neskončilo...

6. Fragment

Nejsme samotná,
strach z prázdnoty již zmizel,
vím, že jsi se mnou.

Tma mě zahalí,
ty na cestu mi svítíš,
ukazuješ směr.

Ve tvém objetí...

7. Fragment

Šeptá vítr v listí stromů,
slunce hlásí - je čas jít domů.
Přichází stmívání...

Strach nahání mi dálky nebeské,
při pohledu na měsíc, srdci se zasteskne.
Zasteskně po domově, zasteskne po lásce...

8. Fragment

Ta bolest, ten šok,
když přítel jak šípem jedovým tě raní,
v srdci máš smutek a v očích strach,
bude to znamenat přátelství krach?

9. Fragment

Slunce zapadlo do mračných houštin,
však v zeleném moři pár jich září,
jak za jasných nocí na obloze luna,
jak za bílých dnů hvězdy v tvých očích.

10. Fragment

Malé, velké, jemné, hrubé...
Lhostejno, jaké dlaně máš.
Už teď, po tak krátké době,
srdce mé v nich ukrýváš.

Můj život ve svých rukou máš,
doufám a věřím, že jej nevydáš.
Když svět kolem chladný byl,
tys ke mně tiše přistoupil
a hřál mé dlaně v dlaních svých.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Polly Polly | Web | 24. března 2016 v 17:47 | Reagovat

Moc pěkné, líbí se mi, jak mají ty fragmenty rozdílnou atmosféru a mám dojem, že pár z nich by si zasloužilo rozpracování

2 Juliet Juliet | Web | 30. března 2016 v 12:52 | Reagovat

Jsou nádherné! Méně se mi líbí asi jen dvě. ;) No a nejvíc pak mě zaujalo číslo 2, 6 a 10. :)

3 Juliet Juliet | Web | 30. března 2016 v 12:53 | Reagovat

Jo a! O dni poezie jsem slyšela poprvé, přijde mi to parádní! :) Hlavně básníci se pak musí dost dobře a napít. :D

4 Aredhel Aredhel | Web | 22. dubna 2016 v 21:30 | Reagovat

Tak on byl nějaký den poezie a já o tom nevěděla? Ta ironie...
Pomněnko, podceňuješ se. Fakt že jo. Jak řekl Smíšek: některé by zasloužili rozpracovat, konkrétně mluvím o 1 (stromy! zvlášť ten 3-5 verš je úžasný! krásná myšlenka...), 4 (tady bych hlavně pochválila krásnou formu, rytmus a vůbec...) a 7 (tady mě zaujala hlavně ta myšlenka osamělosti spojená s nočním nebem). Trochu míň se mi líbí 5 a 8, ale to je nejspíš tím, že se do těchto citů nedokážu vžít... :-?
Takže básni!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama