Každá postava má svůj příběh - 2. kapitola

13. března 2012 v 16:31 | Illienel |  FanFiction
Pokračování první kapitoly povídky...

Tato kapitola je věnovaná Mai. Přeju jí, aby si věřila tak, jako věřil děda Argiemu a aby neztrácela víru!

Autorkou krásného obrázku je Penny :-)



Jeho okolí si brzy všimlo, že za žádných okolností nekouzlí. Děti kouzelníků v okolí se mu začaly posmívat. Označily ho za motáka a vyloučily ze svého středu. Neměl žádného kamaráda.
Příbuzní už nejezdili tak často a nevozili tolik dárků. Přestali na něj být pyšní a i když se k němu nechovali špatně a nijak mu neubližovali, byli odtažití a příliš se o chlapce nezajímali. Navzdory slovům lékouzelníků nevěřili, že bude dost schopný na to, aby jej vzali do Bradavic.
Jediný, kdo neztrácel víru v chlapcovo kouzelnické nadání, byl jeho dědeček. Ten, po kterém zdědil malý Argie své křestní jméno. Děda Argus nesdílel názor ostatních, že z chlapce nic nebude. Právě naopak...
"...a každý rok, na večer svátku všech svatých, přichystají bradavičtí skřítci velkou hostinu..."
Děda už zase seděl v dětském pokoji a vyprávěl svému vnukovi o Bradavicích. Chlapec visel na každém jeho slově a dychtivě se dožadoval pokračování. Dědeček však mlčel. Seděl náhle bez pohnutí a upíral svůj pohled za chlapcova záda. Argie se otočil. Ve dveřích pokoje stála jeho máma a propalovala starého muže svýma jasnýma modrýma očima. Pak na něj kývla a odešla do vedlejšího pokoje.
Malý Argus pozoroval dědečka, jak se s tichým povzdechem zvedá z křesla a pomalým krokem následuje svou dceru. Ve dveřích se otočil a věnoval vnoučkovi povzbudivý úsměv.
"Tak zase někdy příště, Argie. A nezapomeň, co jsem Ti říkal. Jsi stejně dobrý kouzelník jako všichni ostatní a jestli si Tvoje magie dává trochu načas, má k tomu nejspíš svůj důvod. Nemusíme znát odpověď na všechny otázky, ale nesmíme ztrácet víru! Jednou budeš výborným bradavickým studentem. Já v Tebe věřím."
Chlapec vstal, přešel pokoj a objal bělovlasého muže kolem pasu.
"Děkuju, dědečku."
Vrásčitá ruka prohrábla vlnité vlásky a pohladila vnuka po hlavě. Poté děda opustil pokoj. Argus zůstal sám. Sedl si na postel, aby mohl přemýšlet o dědových slovech.
"...neztrácej víru"...to se ti řekne, dědečku, ale jak, když Ty jsi jediný, kdo mi opravdu věří?
Zatímco Argus dumal nad svými kouzelnickými vyhlídkami, jeho matka seděla v salonku a vedla vážný rozhovor se svým otcem.
"Tati, proč to tomu klukovi vykládáš? Copak nevidíš, že v něm svým povídáním vzbuzuješ falešné naděje? Copak to už tak nemá dost těžké? Není Ti Arguse líto?"
"Víš, čeho mi je opravdu líto?", odpověděl tázaný zamračeně.
"Že Argiemu nevěříte. Chováte se k němu jako k motákovi! Ty se možná ještě ovládáš, ale Tvůj mužmu dává denně najevo, jakým je pro něj zklamáním. A přitom úplně bezdůvodně!"
"Ale jeho magie přece..." Nenechal svou dceru domluvit.
"Jeho magie je naprosto v pořádku. Jenom se prostě projeví trochu později. Vy ale děláte, jako kdyby nikdy neměl kouzlit, ačkoliv vám lékouzelníci řekli opak!"
Když skončil, byl velmi vzrušený a oči mu plály upřímným rozhořčením. Jeho dcera chvíli nebyla schopna slova. Starcova plamenná řeč ji velmi překvapila a zcela vyvedla z míry. Když se vzpamatovala, pokusila se o uklidňující tón...
"I kdyby se mu magie uvolnila, k čemu mu to bude, když ho nevezmou do školy? Vždyť od prvních projevů trvá několik let než se magie ustálí natolik, aby nad ní kouzelník získal plnou kontrolu a mohl být přijat ke studiu. Nepřijmou Arguse do prvního ročníku, když mu bude víc než 12!"
Dívala se otci do očí a její výraz byl strhaný a unavený. Pochop, že i mě to bolí, ale nevidím naději, pomyslela si.
Upřeně ji sledoval. Vím, že je to pro tebe těžké, ale vždycky je nějaká možnost. Neměla bys to vzdávat, už kvůli tomu chlapci.
"Je pravda, že Armando Dippet je v pravidlech neúprosný..."
Jejich rozhovor přerušilo hlasité zaťukání na okno. Vznášel se tam obrovský výr. K noze měl připevněnou velkou černou obálku s rudou pečetí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Laura Wiridita Laura Wiridita | 13. března 2012 v 18:58 | Reagovat

V první řadě bych chtěla pochválit ten obrázek k povídce, je úžasný! Ta slečna tam by se mi líbila i jako Lily :)

Jinak jsem fakt zvědavá, co se z toho dál vyklube. Myslím, že ten příběh o Filchovi stojí za to. Hraje tam nějakou roli, že jeho příjmení není Filch a jeho nynějším příjmením - a nastávající kočkou paní Norrisovou? :D

2 Illienel Illienel | E-mail | Web | 13. března 2012 v 19:11 | Reagovat

[1]: Děkuji :) Autorkou obrázku je Penny (penelopeo.blog.cz), takže pochvalu předám jí :-) A ano, vše má svůj důvod a nic v příběhu není jen tak - ani jméno hlavního hrdiny :-D

3 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 14. března 2012 v 14:07 | Reagovat

O ou, dopis už teď?! Do háje...

4 Verča Verča | Web | 16. března 2012 v 3:27 | Reagovat

Výsledky Moudrého klobouku!
1: Havraspár - 43%
2: Zmijozel - 26%
3: Mrzimor - 18%
4: Nebelvír - 13%

5 Verča Verča | Web | 16. března 2012 v 3:28 | Reagovat

(promin, neviděla jsem tu nikde vzkazy nebo reklamy, tak doufám, že ti to tu nebude vadit) :-( :-)

6 Verča Verča | Web | 16. března 2012 v 3:31 | Reagovat

jinak krásnej díl, to je snad poprvé, co někdo píše o Filchovi v hlavní roli ;-)

7 Illienel Illienel | E-mail | Web | 16. března 2012 v 21:27 | Reagovat

[4]:,[5]: Děkuju :) Učitě mi to nevadí a absenci vzkazovníku napravím :) Jenom mi to moc nessedí - přátelé, kteří mě opravdu znají, říkají, že jsem všechno, jen ne Zmijozel :D A jako inteligentní, logický Havraspár si moc nepřipadám :D

[6]: A děkuju ještě jednou, tantokrát za pochvalu :-) O Filchovi napsala krásnou jednorázovku Charlie(povidkarky.blog.cz) ;-)

8 Mai Mai | Web | 20. března 2012 v 20:55 | Reagovat

sova už teď?
tenhle příběh mě rozhodně zaujal, ráda ho budu sledovat
dědeček je úžasný, že mu dokáže věřit

9 nel-ly nel-ly | Web | 25. března 2012 v 19:49 | Reagovat

jojo, obrázek byl první, co mě zaujalo, to se musím přidat (a Lily by to byla vážně fajn, jak píše slečna nahoře)
každopádně... chudák malá, téma motáku je určtiě moc zajímavé, protože ti jsou na tom nejspíš mnohem hůř, než kouzelníci z mudlovských rodin, tak se těším, co z toho bude dál

10 Aynarra Aynarra | Web | 25. března 2012 v 20:54 | Reagovat

Krása. Moc fajn. Dědeček je sympaťák .)

11 Emily Emily | Web | 27. března 2012 v 22:28 | Reagovat

Teda, úplně mě to rozesmutnilo.. ale pravda, je to možné, že se to stalo.. moc se mi líbilo, jak si to napsala... jinak i ten obrázek k tomu je super a vůbec celý tvůj blog má pěkný design... gratz!!! Mám možná divný dotaz, jak uděláš na blogu, abys někoho přidal do oblíbených? Aby se na úvodní stránce, když je člověk přihlášen na svůj účet zobrazilo, když autor přidá nový článek? Pls písni na blog, fakt nevím, jak to udělat.. **08

12 Guenon Guenon | Web | 9. dubna 2012 v 21:42 | Reagovat

Je mi ho vážně líto. To je co říct, já Filche obecně nerada, protože je děsně jednoduché ho nemuset. Oceňuju, že sis dala tu práci a vytvořila mu příběh, ono se to na jednu stranu nabízí, motáctví je velice dramatické a zajímavé, ale on je tak... Každej by se na něj vybodl. Myslím, že tímhle bys mu udělala radost. Argie je krásné oslovení... A děda je vůbec boží, taky bych takového brala. Tak šup dál, už se těším :)

13 Surynka Surynka | Web | 3. června 2012 v 19:05 | Reagovat

Páni! Tenhle blog jsem sice objevila se spožděním, ale to teď tychle napravím a prozkoumám to tu. Neuvěřitelně krásné a propracované a vážně mi ho začalo být líto, nevěřím, že to říkám. Já Filche nesnášela už kvůli tomu, jak byl protivný na lidi a jak se choval a... je toho hodně, ale tahle povídka mi Filche na chvíli předvedla v jiném světle, akorát teď už se zase vracím ke svému původnímu postoji :D Jdu si přečíst další část ;-)

14 Kallia Kallia | Web | 19. června 2012 v 14:54 | Reagovat

Prosím prosím, smutně koukám, šup šup s pokračováním. :D :)
Jeho děda se mi hodně líbil, tenhle chlap je prostě fajn a to hlavně proto, že neztrácí naději. Jsem zvědavá - hodně zvědavá, co to bude za dopis. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama