Volání noci

13. února 2012 v 21:49 | Illienel |  Když je hrdinkou příroda
Nevím, co mě to popadlo, ale když jsem jako obvykle stále ve škole sama u okna, opřená o doposud sálající topení a nezúčastněně pozorující dění ve třídě na střídačku s děním dole za oknem, začaly mi hlavou běhat různé podivné věci a slova...Výsledkem je tento pokus o báseň :D

A je věnovaný...

Penn, za krásný dess a obrázek k povídce, které mi udělala a za povídku, která mi dodnes při vzpomínce či opětovném přečtení způsobuje slzy smíchu - Jsem tvůj otec, Harry. Její povídky čtu téměř vždy, když napíše něco nového, staré jsem zatím moc neprocházela, ale všechno se mi moc líbilo. Mrzí mě, že jsem její povídky pořádně nekomentovala, rozhodně to napravím! Penn je píše povídky, které opravdu rozemějí ale i zamrazí či rozemutní. Tvoří nádhernou grafiku, kterou asi nikdy nepřestanu obdivovat, ale hlavně je to moc hodná holka :-)

Lith, za její krásná dílka a blog plný snů a fantazie. Za její povídku Štěstí přijde zítra, která mě naučila nejen mít ráda Narcissu, ale dala mi toho mnohem víc. A já ji četla téměř v slzách, s úzkotí a napětím. Zasněnka tvoří krásné povídky, doplněné moc pěknou grafikou. Její talent mě uvádí v úžas, obdiv a nadšení. Množství a krása povídek, které napsala, si zalouží úctu. Ale ještě víc její osobnot. Lith je moc fajn holka, milá, sympatická slečna s nadáním a příjemnou povahou. Co může být lepšího? :-)

Juliet, protože ona byla ta pravá. Juliet byla tou, které jsem věnovala svou důvěru a kvůli které šla drahá anonymita internetového světa k šípku. Nelituji! Jul si mě získala svou osobností. Je bájená a mám ji moc ráda. A tejně tak její blog. Povídek tam sice ještě nemá tolik, protože je to její druhý blog, ale je tak hodná, že pro takové nadšené nové tenáře jako já přidává i povídky ze starého blogu. Tak jsem se dostala k Andělům. A tato povídka mi vzala dech. Bylo až neskutené, kolik mých nových myšlenek, úvah a nápadů bylo ve dnech následujících po přečtení inspirované tímto dílkem. Prostě mě to neskutečně oslovilo. Začala jsem nadšeně komentovat. A drahá Juliet komentovala zpátky. Její komentáře mi vždy vykouzlí úsměv na tváři, hřejivý pocit u srdíčka a mnohdy i dojetí. Pak mi ta holka vyrazila dech, když si mě přidala do Links. Mě, začínajíí, nezkušenou, neznámou blogařku s poloprázdným blogem. Bylo jasné, že jem našla "přízněnou blogovou (a možná nejen blogovou) duši. Po výzvě k psaní dopisů se z néznámé autorky Juliet Rocks stala má dráhá Jul. Dopis přišel a ona se stala skutečnou. Doufám, že i jí brzy přijde obálka ode mě, která je teď v rukou České pošty.

Charlie...protože protě proto! :D Z důvodů již zmíněných a protože mám tu holku moc ráda :-)

Lauře Wiriditě...důvody netřeba psát. Ona je jediná na světě :-)

Takových skvělých holek by mělo být víc a mám pocit, že jsem právě takové na blogu našla.

Tak jo, věnování je několikanáobně delší než samotná báseň, ale snad z toho holky pochopí, že je mám ráda a prominou mi to :-)


Autorkou krásného obrázku je Penny :-)




Krajina posedlá tmou
světlušky létají krajinou
sýček na stromě nehouká, mlčí
nad loukou válí se mlha vlčí

Na nás se usmívá
hvězdička blýskavá
sen kráčí krajinou
na cestu zvony zvou

Jen nebát se, vykročit
do dálek tajemných
neposled se otočit...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 5. března 2012 v 17:20 | Reagovat

Nádhera! Já básničkám nerozumím, beru to podle toho, jestli mě osloví. A tahle mě oslovila. Trochu mě z ní mrazí, příjde mi to, jako by mě do noci lákal smrtijed. :D

2 Illienel Illienel | E-mail | Web | 5. března 2012 v 18:04 | Reagovat

Děkuju mockrát :-)

3 Juliet Rocks Juliet Rocks | Web | 5. března 2012 v 19:05 | Reagovat

[2]: Není zač. ;) Jo a tím smrtijedem jsem nemyslela tebe! Až teď mi došlo, že to tak může vyznít. Prostě jsem si z toho krásně představila to prostředí a on mi tam tak nějak vklouznul... Jako tma. :)

4 Illienel Illienel | E-mail | Web | 6. března 2012 v 9:06 | Reagovat
5 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 20. března 2012 v 10:57 | Reagovat

Musím říct, že u prvního verše mi hlavou zazněla krátce melodie té písničky... "Krajina posedlá tmou, vzpomínky do sedla zvou..." Pak jsem ji ale vytřásla z hlavy a radši se soustředila na zbytek :-)

Ani nevím, kam bych žánrově tuhle básničku zařadila... Ono... Dá se brát jako epika tím, co se tam děje... Hvězdy svítí, je tam mlha, ale přesto... Spíš bych se přikláněla k lyrice. Ono z toho tak dýchá tajemno a jakási příjemná tma, která nezdržuje. Nedusí nás. Naopak nás schová v teplé náruči...

6 Hypotéka Hypotéka | Web | 27. března 2012 v 8:58 | Reagovat

Já bych to neškatulkoval. Žánrově řadit, s tím bych si hlavu nedělal.
http://hypoteka-1.blog.cz/1203/investice-prazskych-radnic-v-ohrozeni

7 Alithea Alithea | Web | 4. června 2012 v 20:05 | Reagovat

Ta básnička je tak krásná. Kraťounká a přitom s obrovským poselstvím. Obdivuju všechny, kteří umí básnit a ty k nim rozhodně patříš. ;)

Illienel, já... stydím se za tolik věcí a připadám si, jako kdybych zradila všechno pěkné, co jsi o mě kdy řekla. Až teď jsem našla básničku, kterou jsi mi z části věnovala... po tolika měsících! Je mi strašně. A navíc ty plané sliby... Já se tak stydím...  
Nevím jestli si tenhle komentář někdy přečteš. budu doufat, že ano. Ale kdyby ne, já ... vážně se omlouvám. Nechci se vymlouvat na problémy, protože jak je známo, když se chce všechno jde.
Jen.. jsem teď doma sama a nic není tak krásné, jak jsem si představovala. Samota mísená s osamělostí je příšerná věc...
No nic, měj se krásně, dál skládej básničky. :) Já jdu dál brouzdat tvým blogem. V dalším komentáři, na shledanou :)

8 Irith Irith | Web | 1. května 2015 v 11:37 | Reagovat

Krajina posedlá tmou? Počkat, není to nějaká písnička? Já jsem sice hudební analfabet, ale mám takový dojem. No nic, to slovní spojení se mi hrozně líbí.
Básnička opět super.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama