Já obrazem

14. srpna 2016 v 12:00 | Illienel |  Illienel se představuje
Ahoj! :-)
V posledních třech měsících se toho přihodilo opravdu hodně a já nbyla nejen schopná napsat a zveřejnit články, ale ani jsem nedovedla říct, zda budu s blogem pokračovat. Nicméně stále jsem ještě tady, někde, trochu nenápadně...ještě jsem neodešla. Nemohla bych zmizet a ani se nrozloučit. Jednou nejspíš přijde den, kdy budu muset říct sbohem, ale dnes to nebude. Dnes ještě ne. I když možná brzy...Dneska se s vámi podělím o výzvu Já obrazem, k jejímuž plnění mě na svém blogu nominovala Tani. Autorkou tohoto blogového projektu je Monica Otmili a pravidla jsou jednoduchá - vytvořit fotografii věcí, o kterých si myslíme, že nás nejlépe charakterizují, ideálně mex. 8 položek a popsat, proč jsme je zvolili. Musím říct, že to pro mě byla opravdu zajímavá zkušenost a tento projekt zatím dle mého názoru patří k nejlepším blogovým výzvám, co na blog.cz kolují. Děkuji tímto Monice Otmili za nápad a Tani za nominaci. :-)
Mějte se krásně
vaše Illienel

P. S. Obsah tohoto čláku se objevil i na blogu Mittalmar, v článku, kde se v rámci výzvy Já obrazem představovaly všechny autorky daného blogu, včetně mě.
 

Ztracená kronika

27. května 2016 v 12:00 | Illienel |  FanFiction
Zdravím vás!

Dneska se s vámi podělím o jeden z nejstarších "pokladů", který jsme objevila při stěhování. Jedná se o mou v podstatě první fanfiction. Bylo mi 10 let, začátek 5. třídy, v té době jsme netušila, co to fanfiction je a nepsala nic jiného než slohovky do školy. Milovala jsem Foglara a už rok a půl jsem hltala všechny jeho knížky, ke kterým jsme se mohla dostat. Má první "fanfikce" tedy byla na jednu z jeho knih - Tajemnou Řásnovku. Jsem zvědavá, co na to řeknete. :D

Mějte se krásně!
vaše Illienel

P. S. Byla jsem si skoro jistá, že už jsem tady tuhle povídku zveřejňovala, ale nikde v celém archovu ani v žádné rubrice jsme ji nenašla, takže asi mámení smyslů... :D

Co bych byla, kdybych byla...

20. května 2016 v 16:00 | Illienel |  V otázkách a odpovědích
Moji milí,

jak jste si možná někteří všimli (nebo všimnete), minulý týden v pátek nevyšel článek, jako obvykle. A nevyšel ani dnes ve 12 hodin. Já...nějak jsem přestala úplně zvládat a stíhat, neměla tetokrát nic přednastaveného ani nachystaného a úplně na to zapomněla. Chtěla jsem vám potom zveřejnit článek alespoň se zpožděním. Bohužel jsem ale v těchto dnech ve více než časové i jiné tísni a proto musel článek počkat a přidávám ho až dnes.

Protože momentálně nemám čas něco vytvářet a v naketě jaé články byste si tu nejvíc přáli se objevila i řada hlasů pro tagy, řetězáky a osobní články, podělím se dnes s vámi o "řetězák", jehož původ už bohužel neznám a je možné, že jsem si ho upravila, nevím. Je na motivy známé psychologické hry "Co by byla, kdyby byla...?". Princip vám jistě nemusím vysvětlovat. :-)

Mám tuhle hru moc ráda, i ten řetězák, hodně o nás může prozradit, je velmi osobní a přitom se nikdo nedozví nic konkrétního. Fantazie, empatie, tajemství, obrazost, pohádkovost, metafory, symboly...to jsou pojmy, které se mi s touto hrou pojí. A které mám ráda. Kdo byste chtěli, budu ráda, když se přidáte a podělíte se o své vlastní odpovědi. :-)

Mějte se krásně
vaše Illienel
 


Jako fénix vstává z popela

6. května 2016 v 12:00 | Illienel |  Z pocitů a příběhů
Ahoj! :-)

Dnešní básnička je zvláštní třemi věcmi. První z nich - je napsaná na Téma týdne z anekty v Klubu snílků, keré nakonec ale anketu nevyhrálo a nebylo tak vyhlášeno. Nicméně já začala už po spatření inspirace v anketě psát a tak básnička na téma "Jako fénix vstává z popela" vznikla, ač TT na vzducholodi bylo nakonec jiné.

Druhá zajímavost - první dvě sloky vznikly velmi rychle, měla jsem však problém na ně navázat. Jakkoliv jsem se o to pokoušela, nedařilo se mi pokračovat v původní myšlence, aniž bych úplně zničila formu a ladění prvních dvou slok. Tak jsem nakonec rezignovala a pokračovala dál, ačkoliv se myšlenka slok od původního záměru mírně posunula. Básnička měla být delší, ale po napsání poslední strofy mě cosi zastavilo...a já už nic nedodala. Přišlo mi, že se básnička nachází v dobrém okamžiku a nechtěla jsem jej narušit. Nicméně potřebovala jsem ujištění Smíška, Tani a Aredhel, než jsem měla odvahu říct ano, tohle je hotová básnička. Takže se obávám, že už nebude téměř pro nikoho nová, když jsem ji většině svých věrných čtenářek odhalila předem, ale snad se přece někdo najde.

No a třetí zajímavostí na této básni je, že vznikla v období opravdové deprese...a přesto vyznívá spíš nadějně. Je to po velmi dlouhé době, co se mi podařilo napsat v době depresí jinou než smutnou či dokonce depresivní básničku. A jsem za to vážně ráda. snad to také oceníte. :-)

Budu moc ráda za vaše komentáře, zejména by mě zajímaly vaše interpretace poslední sloky. Je to takový trochu myšlenkově otevřený konec, tudíž je na každém z vás, jak si ho vyloží a můžete ho pojmout zcela po svém. :-)

Mějte se krásně!
vaše Illienel

A svět se točil dál

29. dubna 2016 v 12:00 | Illienel |  Z pocitů a příběhů
Moji milí,

dnes tu pro vás mám konečně něco nového, žádnou šuplíkovku. Stal se zázrak a já zase básním. Inu, když deprese a spleeny nedají pokoj, je nejlepší čas na vyzkoušení poetoterapie v praxi. :-) A vypsat se v básních, to pro mne vždy bylo a stále je jeden z nejlepších způsobů. Takže tady jedna...půlnoční. Datum vzniku - noc z 25. na 26. dubna. Byl to náročný den...ale spadlo to ze mě, tíseň odplula ve verších na vlnách slz. A bylo lépe.

Snad se vám budou líbit. budu moc ráda, když mi povíte, jak na vás působí a jaká je vaše interpretace. Bábnička to není nijak složitá, ale...no, uvidíte sami. Nakolik je biografická a nakolik jde jen o umělecký přenos si tentokrát nechám pro sebe. Ale můžete hádat. :-) Někteří možná i pochopíte...

Mějte se moc krásně!
vaše Illienel

Básničku bych ráda věnovala Lyře, proto, že ona se mnou prochází všemi mými neštastnými láskami od chvíle, co se známe (a bude to už 6 let), včetně "té jedné" a protože bych jí moc přála, aby v tomto ohledu i ona došla svého štěstí. Moje štěstí je v prvním dvojvrší každé sloky a v posledním verši té páté...vlastně celá pátá strofa krásně zrhnuje mé štěstí. O kterém jsem nedoufala, že přijde...je to tak stará událost. Trvalo to příliš dlouho. ale už je to pryč. "Zmizelo to a svět se točil dál..." Kéž se i vaše světy točí, tím správným směrem.
Lyro, díky moc za všechno.

Abecední knižní výzva

22. dubna 2016 v 12:30 | Illienel |  Z knižní říše
Ahoj! :-)

Dneska tu mám článek, který patří k těm tzv. nekonečným. Článek, který budu neustále aktualizovat a který bude žít svým vlastním životem. O co jde? Jedná se o starý projekt Niky Roovy, nzvaný Abecední knižní výzva. spočívá to v tom, že zapisujete pečtené knížky podle abecedy - dle prvního písmene názvu knihy a snažíte se dát dohromady celou abecedu. Mimo to je zajímavé pozorovat, jaká písmena jsou v názvech námi čtených knih zastoupena nejčtasěji, jaká téměř vůbec a jká méně obvyklá se přece jen občas objeví (no dobře, možná to zas tak zajímavé není, ale já prostě miluju takovéhle "statistiky" apod. :D).

A v neposlední řadě je to samozřejmě i seznam knih, které jsme přečetli, takže něco jako minimalistický čtenářský deník - nezapomenu díky němu alespoň na to, že jsem knihu daného jména četla. Protože jsem však tento projekt začala vyplňovat teprve asi před dvěma lety a šla po paměti, rozhodně tu všechny knihy nejsou. Snažím se stále vzpomínat a průběžně dopisuju tituly, které jsem si dřív nevybavila nebo které přečtu nově. Protože u knížek z dětství jsem měla k povzbuzení vzpomínek čtenářské deníky, jsou tu zastoupeny především ty.

Klasickou, odbornou a jinou literaturu si jaksi pamatuju méně, takže tu dopisuji pomaleji. V současné době je v mé abecední výzvě něco před 100 knih a kromě nepoužívaných písemn s háčkem (jako Ď nebo Ň) a písmen W, X y Y mi tu chybí jen C, G, Ř a Ž. Od všech ostatních mám vždy alespoň jednu přečtenou knížku. Pokud se chcete podívat na můj seznam, čtěte dále a třeba se můžete taky inspirovat k podobné aktivitě. ;-)

Mějte se krásně
vaše Illienel

P. S. Ano, článek opět nevyšel přesně ve 12, protože opět nebyl přednastavený a opět jsem na něj zapomněla. :D Zjišťuji, že ve chvíli, kdy nemám každý týden na blogu alespoň jeden nový komentář mívám někdy tendence na něj zapomínat. Tedy - nezapomenu na to, že jeje mám, ale zapomínám na články. Protože kde se zdá, že nejsou čtenáři, není teoreticky důvod se honit s články. Ale vím, že to tak není, proto se snažím vydávat dál, ačkoliv jsem hlava děravá. :-) Za týden tedy můžete čekat další článek a tentokrát to snad bude konečně zase něco pořádného. (A nebo taky ne. :D)

Další články


Kam dál