Rozloučit se nebo vrátit?

5. prosince 2017 v 20:56 | Illienel |  V otázkách a odpovědích
Milí návštěvníci tohoto blogového místečka,

dlouho tu bylo ticho. Přístav zůstal opuštěn a světlo majáku pomalu vyhasínalo. Moje světýlko však svítilo čím dál více, konečně v mém životě nastaly velké pozitivní změny, díky kterým jsem měla dost síly žít s úsměvem i bez útěchy modrého přístavu. Bylo mi ale líto, že nechávám majáček pohasínat a nemůže dál svítit vám, mým milým a vzácným hostům. Nebudu vám lhát. Byly doby, kdy jsem si na tohle místo ani nevzpomněla. Ale pak byly chvíle, kdy jsem si vzpomněla a...kdy se mi stýskalo. A měla jsme pocit, že jsem opustila něco, co mi přece jen svým způsobem trochu chybí. Proč? Odešla jsem bez rozloučení. Neukončila jsem tuto kapitolu mého života a nechala tuto blogovou kroniku nedopsanou, otevřenou, ale s prázdnými listy a vyschlým perem. Teď se vracím, abych se s vámi rozloučila...a nebo se vrátila k psaní. Ovšem jen velmi velmi nepravidelnému, nárazovému, jak přijde, čas, chuť, potřeba či nápad. Nejsem si jistá, jestli je to dobrý nápad. Ovšem jsem ochotná to zkusit zjistit. Pokud se najde dostatek těch, kdo by o oživení přístavu a opětovné rozsvícení majáku měli zájem. Takže...je to na vás, moji milí. :-) Vyjádřete se prosím v komentářích.

Děkuji vám a přeji požehnaný a klidný advent!
vaše Illienel
 

Já obrazem

14. srpna 2016 v 12:00 | Illienel |  Illienel se představuje
Ahoj! :-)
V posledních třech měsících se toho přihodilo opravdu hodně a já nbyla nejen schopná napsat a zveřejnit články, ale ani jsem nedovedla říct, zda budu s blogem pokračovat. Nicméně stále jsem ještě tady, někde, trochu nenápadně...ještě jsem neodešla. Nemohla bych zmizet a ani se nrozloučit. Jednou nejspíš přijde den, kdy budu muset říct sbohem, ale dnes to nebude. Dnes ještě ne. I když možná brzy...Dneska se s vámi podělím o výzvu Já obrazem, k jejímuž plnění mě na svém blogu nominovala Tani. Autorkou tohoto blogového projektu je Monica Otmili a pravidla jsou jednoduchá - vytvořit fotografii věcí, o kterých si myslíme, že nás nejlépe charakterizují, ideálně mex. 8 položek a popsat, proč jsme je zvolili. Musím říct, že to pro mě byla opravdu zajímavá zkušenost a tento projekt zatím dle mého názoru patří k nejlepším blogovým výzvám, co na blog.cz kolují. Děkuji tímto Monice Otmili za nápad a Tani za nominaci. :-)
Mějte se krásně
vaše Illienel

P. S. Obsah tohoto čláku se objevil i na blogu Mittalmar, v článku, kde se v rámci výzvy Já obrazem představovaly všechny autorky daného blogu, včetně mě.

Ztracená kronika

27. května 2016 v 12:00 | Illienel |  FanFiction
Zdravím vás!

Dneska se s vámi podělím o jeden z nejstarších "pokladů", který jsme objevila při stěhování. Jedná se o mou v podstatě první fanfiction. Bylo mi 10 let, začátek 5. třídy, v té době jsme netušila, co to fanfiction je a nepsala nic jiného než slohovky do školy. Milovala jsem Foglara a už rok a půl jsem hltala všechny jeho knížky, ke kterým jsme se mohla dostat. Má první "fanfikce" tedy byla na jednu z jeho knih - Tajemnou Řásnovku. Jsem zvědavá, co na to řeknete. :D

Mějte se krásně!
vaše Illienel

P. S. Byla jsem si skoro jistá, že už jsem tady tuhle povídku zveřejňovala, ale nikde v celém archovu ani v žádné rubrice jsme ji nenašla, takže asi mámení smyslů... :D
 


Co bych byla, kdybych byla...

20. května 2016 v 16:00 | Illienel |  V otázkách a odpovědích
Moji milí,

jak jste si možná někteří všimli (nebo všimnete), minulý týden v pátek nevyšel článek, jako obvykle. A nevyšel ani dnes ve 12 hodin. Já...nějak jsem přestala úplně zvládat a stíhat, neměla tetokrát nic přednastaveného ani nachystaného a úplně na to zapomněla. Chtěla jsem vám potom zveřejnit článek alespoň se zpožděním. Bohužel jsem ale v těchto dnech ve více než časové i jiné tísni a proto musel článek počkat a přidávám ho až dnes.

Protože momentálně nemám čas něco vytvářet a v naketě jaé články byste si tu nejvíc přáli se objevila i řada hlasů pro tagy, řetězáky a osobní články, podělím se dnes s vámi o "řetězák", jehož původ už bohužel neznám a je možné, že jsem si ho upravila, nevím. Je na motivy známé psychologické hry "Co by byla, kdyby byla...?". Princip vám jistě nemusím vysvětlovat. :-)

Mám tuhle hru moc ráda, i ten řetězák, hodně o nás může prozradit, je velmi osobní a přitom se nikdo nedozví nic konkrétního. Fantazie, empatie, tajemství, obrazost, pohádkovost, metafory, symboly...to jsou pojmy, které se mi s touto hrou pojí. A které mám ráda. Kdo byste chtěli, budu ráda, když se přidáte a podělíte se o své vlastní odpovědi. :-)

Mějte se krásně
vaše Illienel

Jako fénix vstává z popela

6. května 2016 v 12:00 | Illienel |  Z pocitů a příběhů
Ahoj! :-)

Dnešní básnička je zvláštní třemi věcmi. První z nich - je napsaná na Téma týdne z anekty v Klubu snílků, keré nakonec ale anketu nevyhrálo a nebylo tak vyhlášeno. Nicméně já začala už po spatření inspirace v anketě psát a tak básnička na téma "Jako fénix vstává z popela" vznikla, ač TT na vzducholodi bylo nakonec jiné.

Druhá zajímavost - první dvě sloky vznikly velmi rychle, měla jsem však problém na ně navázat. Jakkoliv jsem se o to pokoušela, nedařilo se mi pokračovat v původní myšlence, aniž bych úplně zničila formu a ladění prvních dvou slok. Tak jsem nakonec rezignovala a pokračovala dál, ačkoliv se myšlenka slok od původního záměru mírně posunula. Básnička měla být delší, ale po napsání poslední strofy mě cosi zastavilo...a já už nic nedodala. Přišlo mi, že se básnička nachází v dobrém okamžiku a nechtěla jsem jej narušit. Nicméně potřebovala jsem ujištění Smíška, Tani a Aredhel, než jsem měla odvahu říct ano, tohle je hotová básnička. Takže se obávám, že už nebude téměř pro nikoho nová, když jsem ji většině svých věrných čtenářek odhalila předem, ale snad se přece někdo najde.

No a třetí zajímavostí na této básni je, že vznikla v období opravdové deprese...a přesto vyznívá spíš nadějně. Je to po velmi dlouhé době, co se mi podařilo napsat v době depresí jinou než smutnou či dokonce depresivní básničku. A jsem za to vážně ráda. snad to také oceníte. :-)

Budu moc ráda za vaše komentáře, zejména by mě zajímaly vaše interpretace poslední sloky. Je to takový trochu myšlenkově otevřený konec, tudíž je na každém z vás, jak si ho vyloží a můžete ho pojmout zcela po svém. :-)

Mějte se krásně!
vaše Illienel

A svět se točil dál

29. dubna 2016 v 12:00 | Illienel |  Z pocitů a příběhů
Moji milí,

dnes tu pro vás mám konečně něco nového, žádnou šuplíkovku. Stal se zázrak a já zase básním. Inu, když deprese a spleeny nedají pokoj, je nejlepší čas na vyzkoušení poetoterapie v praxi. :-) A vypsat se v básních, to pro mne vždy bylo a stále je jeden z nejlepších způsobů. Takže tady jedna...půlnoční. Datum vzniku - noc z 25. na 26. dubna. Byl to náročný den...ale spadlo to ze mě, tíseň odplula ve verších na vlnách slz. A bylo lépe.

Snad se vám budou líbit. budu moc ráda, když mi povíte, jak na vás působí a jaká je vaše interpretace. Bábnička to není nijak složitá, ale...no, uvidíte sami. Nakolik je biografická a nakolik jde jen o umělecký přenos si tentokrát nechám pro sebe. Ale můžete hádat. :-) Někteří možná i pochopíte...

Mějte se moc krásně!
vaše Illienel

Básničku bych ráda věnovala Lyře, proto, že ona se mnou prochází všemi mými neštastnými láskami od chvíle, co se známe (a bude to už 6 let), včetně "té jedné" a protože bych jí moc přála, aby v tomto ohledu i ona došla svého štěstí. Moje štěstí je v prvním dvojvrší každé sloky a v posledním verši té páté...vlastně celá pátá strofa krásně zrhnuje mé štěstí. O kterém jsem nedoufala, že přijde...je to tak stará událost. Trvalo to příliš dlouho. ale už je to pryč. "Zmizelo to a svět se točil dál..." Kéž se i vaše světy točí, tím správným směrem.
Lyro, díky moc za všechno.

Další články


Kam dál