Kolotoč hledání a pádů

2. listopadu 2018 v 17:42 | Illienel |  Ze šuplíčku
Zdravíčko! :-)
Dnes je památka našich věrných zesnulých - Dušičky. Je to takový smutný svátek, plný vzpomínání a rozjímání, svíček a návštěv hřbitovů. Proto dnes nevyjde nic veselého, ale jedna hledající střípková z mého archivu.jak je stará, v jaké situaci jsem ji psala, netuším...ale mám pocit, že to, co je v ní obsažené, se v mém životě neustále opakuje. Možná ve všech životech, nejen tom mém. Kdo ví...zkrátka takový životní kolotoč...kdo z něj najde cestu, která vede kupředu?
Přeji vám pěkný podzimní víkend
vaše Pomněnka Illienel

P. S. Věnujme prosím vzpomínku tě, kdo náš svět už opustili, našim starším příbuzným, i těm, které jsme třeba nestačili poznat, a především těm lidem z našeho okolí, kteří museli tento svět opustt předčasně a nečekaně.
 

Já v tebe věřím

17. října 2018 v 22:33 | Illienel |  Vázáno rýmy
Zdravím vás!

Díky vám všem, kdo jste na tento blogový přístav ještě zcela nezanevřeli nebo nezapomněli, i přs jeho opět dlouhou neaktivitu a stále sem občas zavítáte. Proč jsem se tak dlouho neozývala? Ne, neumřela jsem. Ale byla jsem velmi dlouho nemocná. Vlastně ještě jsem. Už skoro rok marodím a není to zrovna lehké. Nechodím do školy, ani do práce, často nemám síly ani na základní fungování v domácnosti. Stále ale doufám, že se můj stav brzy zlepší natolik, abych mohla dokončit školu a pak si najít práci, alespoň na částečný úvazek.
Přesto mám i dobré zprávy - vdala jsem se. Za toho nejlepšího muže, jakého jsem mohla potkat. Jsme spolu dva a půl roku, z toho půl roku bydlíme ve společném pronajatém bytě. Vdanou paní jsem teprve necelé dva měsíce, ale jsem nesmírně šťastná. Miluji ho a on miluje mě. A dáváme si to každodenně několikrát najevo. S ním je mi krásně i tehdy, kdy mi jiak dobře není. A proto mám opět chuť do tvoření. A snad i ten čas. Přípravy svatby byly náročné, nejen časově. Ačkoliv stály za to. O své svatbě vám tu také časem určitě povyprávím, protože byla docela netradiční a myslím, že krásným zážitkem pro většinu zúčastněných. :-)
Teď ale k dnešnímu příspěvku. Obávám se, že je kratší než tento úvod, ale...snad mi to odpustíte. :D Jedná se o básničku, kterou jsem napsala pro mou kamarádku k narozeninám. Je tedy psaná z velké části jí na míru. Ale myslela jsem při jejím psaní i na jiné mně blízké osoby. Třeba někdo zachytíte, co jsem chtěla sdělit "širšímu publiku" a někoho z vás potěší. :-)

Mějte se krásně, já se tu zkusím brzy zase objevit.
vaše Pomněnka Illienel

101 cílů za 1001 dnů

5. května 2018 v 12:32 | Illienel |  Výzvy, TAGy, Řetězáky...
Hola hej!
Tak a je to tady! Už i já jsme se rozhodla překonat sama sebe a všechny nepřející okolnosti a pustit se do výzvy 101 cílů za 1001 dnů. Tímto velmi děkuji Alithee, jejíž vlastní výzva mi byla konečným potřebným impulsem a mému snoubenci Timbovi, díky němuř mám odvahu se měnit k lepšímu, protože vím, že nemusím. Jo, možná to zní zvláštně, ale když víte, že vás někdo miluje takové, jac jste (a přesto, jací jste), je mnohem příjemnější se pokoušet zlepšovat to, co by stálo za zlepšení, protože nejste ve stresu a víte, že nemusíte, ale chcete. Pro sebe, pro něj, pro druhé. A to je mnohem větší a lepší motivace než nátlak a pocit "musím, nebo...". Timbo mě taky ochotně, trpělivě a vytrvale podporuje ve cvičení - ač to kvůli váze nebo postavě nepotřebuje, cvičí se mnou a dělá mi tak z kdysi neoblíbené činnosti jedny z nejzábavějších společných chvílí. A díky němu mám také konečně domov, který se můžu snažit zvelebovat a někoho, o koho můžu pečovat, komu můžu vařit apod. Což jak zjistíte, mi pomáhá v mnoha mých vytoužených cílech. Protože vařit pro jednoho, zkrášlovat byt, kde žijete sami nebo cestovat bez parťáky je opravdu smutné a demotivující. Díky Timbovi to tak ale u mě už není. A tak se můžu s radostí a podporou pustit na cestu k dosažení mých osobních cílů a splnění mých přání. :-)
Pravidelně jednou měsíčně se pokusím psát sem článek s hlášením o tom, jak se mi v této výzvě vede. Pokud mě chcete v mém úsilí podpořit, není lepší cesty než komentáře, případně to, že se sami zapojíte a budete sdílet své cíle a pokroky. :-)

Prosím, držte mi pěsti v mém putování za splněním cílů. Bude to dlouhá cesta.

Mám vás ráda
vaše Pomněnka Illienel

Autorkou obrázku je Šárka Škorpíková.
 


Úzkost

5. března 2018 v 0:01 | Illienel |  Vázáno rýmy
Jedna noční...obsah v trochu jemnější verz odpovídá atmosféře obrázku a názvu "básně", proto čtení doporučuji jen těm, komu nevadí číst ode mě i zcela nepozitivní tvorbu. Jedná se o velmi osobní, terapeutickou poezii...

Autorka původního obrázku - Rivka Korf

Peříčko

3. března 2018 v 1:40 | Illienel |  V melodiích
Milí čtenáři!

Přináším vám básničku, která je vlastně písničkou, ale prozatím tu bude jen v textové podobě. Ono totiž dostat se od melodie poletující uvnitř mysli k nahrávce písničky ze zpěvem a hudebním nástrojem (a nejlépe i notovým nebo akordovým zápisem) je cesta dlouhá a náročná. A já to nemohla vydržet a chtěla se s vámi, než tuto cestu ujdu, podělit alespoň o to, co stálo na jejím počátku.
Jde ovůbec první mou báseň, která byla od začátku psána s myšlenkou a cílem, udělat z ní písničku. Přesto doufám, že zde najde své místo i sama o sobě...než přijde čas. :-) Alespoň Vám to umožní zapojit fantazii a umělecký cit a zkusit najít vlastní melodii či nápěv. Snad mi odpustíte, že na tu mou, si budete muset ještě chvíli počkat. A ano, nejdříve bude nejspíš na řadě melodie a nahrávka k Letí, letí.

Mějte se krásně a žijte dny s písničkou! :-)
vaše Pomněnka Illienel

P. S. Pod perexem je věnování.

Obrázek je od Charlie

Letí, letí

11. února 2018 v 19:30 | Illienel |  V melodiích
Pěkný večer všem! :-)

Nečekali jste mě tu tak brzo, že? Musím přiznat, že ani já jsem nečekala (a nedoufala), že bych pro vás měla něco hotového do dvou dnů od zveřejnění návratové básničky. Nejdřív jsem přemýšlela, že dnešní věcičku zveřejním třeba až za týden, abyste měli čas přečíst si a okomentovat tu předchozí a aby mi aktivita na blogu vydržela o něoc déle. Jo, chtěla jsme si pro jistotu dělat maličké zásoby článků k vydávání. Ale...nakonec jsme se rozhodl, že na to peču.


Víte...chci, aby moje články na blogu (pokud to nejsou záměrně vydávané archivní věci) byly autentické. Tudíž abych je zveřejňovala v době, kdy vznikly, a ne v době, kdy nemám co vydávat. Vždyť můj blog je má kronika. A co lépe ukazuje, jak se peru se životem a co zrovna prožívám, než moje básně? Proto vám ji sem dávám už dnes. Dalo by se říct, že je úplně čerstvá, sotva utržená ze stromu (jak se sami dočtete, obrazně i doslova :D).


Není to ani tak básnička, je to spíš takový popěvek úplně jednoduchou, veselou melodií. Od prvních slov jsem si ho zpívala, po celou dobu tvorby. Nějak se mi prostě objevil v hlavě...Melodie bude, možná i zpěv, ale až bude mít můj milý čas to zapsat do not a nahrát, já na to nejsem vybavená. Takže pokud stojíte i o zvukovou stránku, musíte mít strpení. Když si ale tuto jednoduchoučkou, prostinkou básničku přečtete už nyní, budete si k ní moct zanotovat vlastí melodii. A to je fajn, ne? :-)

Přeji Vám pohodové dny s úsměvem na tváři!
vaše Pomněnka Illienel


Další články


Kam dál